arrow-right cart chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up close menu minus play plus search share user email pinterest facebook instagram snapchat tumblr twitter vimeo youtube subscribe dogecoin dwolla forbrugsforeningen litecoin amazon_payments american_express bitcoin cirrus discover fancy interac jcb master paypal stripe visa diners_club dankort maestro trash

Blog

Dopisy Jane Austenové


Jane Austenová za svůj život napsala přes tři tisíce dopisů, mnoho se nám jich však nedochovalo. Většina jich byla záměrně zničena a ty, které přeci jen máme dnes k dispozici, jsou zdrojem literární kontroverze. Proč je někteří zatracují a někteří naopak vyzdvihují jejich unikátní hodnotu? To vše se dozvíte v článku.
Dopisy Jane Austenové

Autor: Kat | Anglomanie

Před měsícem


Život Jane Austenové (1775 - 1817) je obestřen lehkou rouškou tajemství a nejasností, o některých etapách jejího života nevíme téměř nic. V pozůstalosti Jane Austenové se totiž nezachovaly žádné autobiografické poznámky. Je sice pravděpodobné, že si vedla jednoduchý deník, jak bylo pro ženy jejího společenského postavení v té době běžné, ale ani jeho existence není doložena.

Po dlouhou dobu tak byli zájemci o informace ze života Jane Austenové odkázáni pouze na biografie a memoáry sepsané členy rodiny a, jak už to tak bývá, rodinná tradice velela vzpomínat na Jane jako na obětavou, zbožnou a nekonfliktní ženu a takto ji představit i světu. Zidealizovaná představa o Jane Austenové vzala za své až ve druhé polovině 20. století, kdy všichni, kdo měli z jakýchkoliv důvodů zájem na utajování pravdy o jejím skutečném životě, byli již dávno po smrti.

Na trhu se tehdy objevily biografie, jejichž autoři se pokusili sejmout z Jane Austenové nálepku příkladné dokonalosti a po seriózním bádání ve všech dostupných materiálech nabídli čtenářům jiný, pravdivější pohled na známou spisovatelku. Bohužel valná část cenných dokumentů spjatých s osobou Jane Austenové byla v té době již nenávratně ztracena; o to cennější je tedy několik desítek autentických dopisů ze soukromé korespondence Jane Austenové, které máme dnes k dispozici.

Podle hrubého odhadu napsala Jane Austenová za svůj život přibližně tři tisíce dopisů, z nichž dneska víme pouze o sto jedna šedesáti. Jejich originály jsou rozesety po celém světě; nejvíce jich je uloženo v newyorské Knihovně Pierponta Morgana a v Britské knihovně v Londýně, několik se jich nachází i v soukromých rukách. Janiny dopisy se po její smrti dostávaly na veřejnost postupně, poslední známé fragmenty byly nalezeny jen před několika málo lety. 

Podle datování jednotlivých dopisů lze časově zařadit mnoho událostí z Janina života, ale ani to nám nestačí, abychom si o ní utvořili ucelený obrázek. Problematické je to už z toho důvodu, že nejstarší dochovaný dopis je až z roku 1795, tedy z doby, kdy jí bylo už dvacet let. Navíc byla valná většina dopisů po její smrti dodatečně zcenzurována a upravena.

Dopis Jane Austenove jeji sestre Cassandre.

Od počátku byly dopisy Jane Austenové zdrojem kontroverzních emocí, výroků a úvah. První úryvky z dopisů byly publikovány již v roce 1817, a to v předmluvě k posmrtnému vydání románů Northanger Abbey a Persuasion, jejímž autorem byl Janin bratr Henry (1771 - 1850). V šedesátých letech 19. století se dopisy Jane Austenové staly základem pro biografii Memoir of Jane Austen, kterou s pomocí členů rodiny sepsal James Edward Austen-Leigh (1798 – 1874), Janin synovec. Caroline Austenová (1805 – 1880), neteř Jane Austenové, tehdy k nápadu vycházet při sestavování biografie z Janiných dopisů skepticky poznamenala:

"There is nothing in those letters which I have seen that would be acceptable to the public – They were very well expressed, and they must have been very interesting to those who received them – but they detailed chiefly home and family events: and she seldom committed herself even to an opinion – so that to strangers they could be no transcript of her mind  – they would not feel that they knew her any the better for having read them."

Caroline Austenové se v několika větách poměrně výstižně podařilo charakterizovat povahu Janiných dopisů - byly vesměs jen výčtem domácích a rodinných událostí a postrádaly jakýkoliv hlubší vhled do duše jejich pisatelky -, možná už tehdy tušila, že pro veřejnost budou tyto dopisy velkým zklamáním. A vskutku se strhla velká vlna kritiky, ke které se přidali mimo jiné i spisovatel E. M. Forster a literární kritici H. W. Garrod a D. W. Harding. Jane Austenové byla vyčítána trivialita, bezobsažnost, překotné přebíhání od tématu k tématu, mnozí ji odsuzovali i za nedostatek vlastních názorů a nereflektování soudobých událostí. Její korespondence neobstála ani v porovnání se záměrně stylizovanými dopisy Keatse, Edgeworthové, Byrona a jiných, kteří je psali s vědomím, že se jednou stanou součástí jejich literárního odkazu.

Není divu, mnoho odpůrců a kritiků Jane Austenové si totiž neuvědomilo jednu důležitou skutečnost: její dopisy nikdy nebyly určeny pro veřejnost, byly pouhým prostředkem výměny všedních informací, ne pohledem do jejího nitra či hlásnou troubou jejích postojů. Nejvýmluvněji to vyjádřila sama spisovatelka ve svém dopise sestře Cassandře z  3. - 5. ledna 1801. Tento Janin výrok také dostatečně ospravedlňuje a vysvětluje eliptičnost, hektičnost a částečnou nekoherenci jejích dopisů:

"I have now attained the true art of letter-writing, which we are always told, is to express on paper exactly what one would say to the same person by word of mouth; I have been talking to you almost as fast as I could the whole of this letter."

Dum v Chawtonu, kde Jane Austenova zila na sklonku svého zivota.

R.W. Chapman ve své předmluvě k soubornému vydání Janiných dopisů z roku 1932 také upozornil na ryze praktickou stránku korespondování v 19. století, a to na vysoké poštovné, které platil příjemce psaní. Nezanedbatelná výše poštovného mohla být také jedním z důvodů, proč v dopisech Jane Austenové nenajdeme pasáže o všeobecných tématech, politice, náboženství apod. Své dopisy totiž většinou adresovala členům rodiny, se kterými sdílela domácnost, a tak při krátkodobém odloučení cítila potřebu podělit se s nimi především o aktuální události a novinky z domova. Dopisy tedy sice obsahují banální zprávy z domova a jen zřídka se v nich objevují komentáře hlubšího charakteru, avšak nabízejí také živý a vtipný pohled na svět anglické venkovské střední třídy na začátku 19. století a nevyhýbají se ani přímočaré charakteristice osob z Janina okolí. Stojí tedy za pozornost mimo jiné i z historicko-sociologického hlediska. Bohužel, patrně právě kvůli peprným komentářům ohledně členů rodiny zničila Janina sestra Cassandra (1773 – 1845) podstatnou část dopisů ve svém vlastnictví, což potvrzují i slova Caroline Austenové: 

"Her letters to Aunt Cassandra (for they were sometimes separated) were, I dare say, open and confidential – My Aunt looked them over and burnt the greater part, (as she told me), 2 or 3 years before her own death – She left, or gave some as legacies to the Neices – but of those that I have seen, several had portions cut out."

V současné době jsou dopisy Jane Austenové zkoumány především z hlediska literárně historického. Vědci se na jejich základě snaží odhalit spisovatelčiny inspirační zdroje a zkoumají, zda některé ze skutečných událostí a osob, které jsou v dopisech zmiňovány, neposloužily později jako románová předloha. Je totiž vysoce pravděpodobné, že první verzi románu Pýcha a předsudek, která nesla název First Impressions, napsala Jane Austenová jako epistolární román, tedy román v dopisech, jehož obliba v době dospívání Jane Austenové právě vrcholila. Tato verze se nám bohužel nedochovala, avšak je jisté, že později z ní Jane Austenová vycházela, když pracovala na finální podobě Pýchy a předsudku. Ale o tom třeba zase až někdy jindy.

Pokud vás Jane Austenová svými dopisy oslovila, určitě nebudete mít problém dohledat si k danému tématu mnohem více informací. Existuje totiž nepřeberné množství pojednání, studií a prací, které se zabývají soukromým životem a korespondencí Jane Austenové. Většina jich je v anglickém jazyce, ačkoliv se najdou i čestné výjimky jako například publikace Chawtonské dopisy (papírová verze nebo e-book), obsahující třináct Janiných dopisů, jež do češtiny v roce 2020 přeložila Kateřina Hilská.

 Pozn. Citace v článku převzaty z knihy A Memoir of Jane Austen (1871)

 

0 komentáře


Napište komentář

Komentáře budou před uveřejněním schváleny administrátorem.