arrow-right cart chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up close menu minus play plus search share user email pinterest facebook instagram snapchat tumblr twitter vimeo youtube subscribe dogecoin dwolla forbrugsforeningen litecoin amazon_payments american_express bitcoin cirrus discover fancy interac jcb master paypal stripe visa diners_club dankort maestro trash

Životní styl

Randění v Anglii: jak to celé začalo

Cerna ruka drzici cervene srdce a napis "Randeni v Anglii".

Singl jsem už od roku, kdy se Trump stal americkým prezidentem. Co do délky je tedy naše "kariéra" srovnatelná, rozdíl je pouze v tom, že já toužím tu svou co nejdříve ukončit, a to triumfálním, fakty podloženým prohlášením: „Mám kluka!”

Avšak žádná fakta v můj prospěch zatím nehovoří, spíše naopak... zdá se, že má kariéra osamělé třicátnice nabírá na obrátkách. Nastal tudíž nejvyšší čas zbavit se naivní představy o tom, že si ke mně jednoho dne v letadle místo zpoceného a alkoholem čpícího hipíka přisedne modrooký blondýn v tvídovém saku, který mi už v půlce letu vnutí své telefonní číslo, a vyvinout na poli romantických vztahů trochu realistického úsilí.

Někde jsem se dočetla, že za patnáct let se každy druhý pár seznámí na internetu. Tak dlouho čekat nehodlám, při mé smůle bych se za těch patnáct let dočkala akorát tak několika dioptrií, osteoporózy a stařecké inkontinence, rozhodně však ne jedince schopného smysluplného vztahu. Dospěla jsem tedy k rozhodnutí, že je nutné rozhodit sítě na internetu co nejdříve, dokud se na sebe ještě mohu každé ráno podívat do zrcadla a nemyslet přitom na důchodové připojištění.

Naštěstí jsou dávno pryč ty doby, kdy se tradovalo, že na internetové seznamce člověk zavadí tak akorát o ajťáka, životního ztroskotance anebo sexuálního loudila, a tak jsem jednoho osamělého večera zasedla k počítači a obřadně vyťukala do vyhledávače odkaz na jednu velkou britskou seznamku, zaregistrovala se, vyplnila základní údaje o své osobě, nahrála fotku, vysolila pár babek za předplatné a... šla si připravit večeři, abych měla na to virtuální seznamování dost sil.

Nechybělo málo a byla jsem ten večer bez počítače. Když jsem se totiž po čtvrt hodině vrátila k obrazovce, málem jsem si samým překvapením zvrhla hrnek s čajem do klávesnice. Seznamovací schránka přetékala nepřečtenými vzkazy, do toho zběsile vibrovala chatovací ikona a v mailu se hromadily e-maily s identickým sdělením, že můj profil je populární a pánové na něj klikají o sto šest. Odsunula jsem pro jistotu hrnek stranou a zaraženě na to chvíli koukala, protože takovou odezvu jsem nečekala ani v nejmenším.

První mě napadlo zkontrolovat fotku, zda jsem omylem nenahrála na web obrázek úplně jiné, oslnivě atraktivní osoby, ale v tom to nevězelo, byla jsem to opravdu já. Vstala jsem od stolu a začala s nervózním nadšením pochodovat po místnosti. Kdo by si pomyslel, že ti kluci anglický, ušatý budou mít o mě takový zájem? Vždycky jsem si myslela, ze vynikám spíše intelektuálně, než vizuálně, teď mi ovšem zcela logicky začalo připadat, že vynikám zejména v psaní seznamovacích profilů a nahrávání neodolatelných fotek.

Rázně jsem ukončila bezcílné bloumání po místnosti a zasedla ke stolu. Otevřela jsem první vzkaz a začala číst… a tak to šlo vlastně každý večer. Druhý den jsem se ještě na vzkazy těšila, třetí den už se dostavila mírná nechuť odpovídat na zprávy, jejichž odesílatelé si vystačili s pouhými třemi slovy: „Tak co, kotě?” anebo „Jsi fakt kost!”. Čtvrtý den jsem už nemilosrdně mazala vše od pánů, kteří se na seznamce prezentovali fotografií své naolejované zarostlé hrudě (případně jiným chroštím), cigaretou mezi pysky, divokým tetováním na 90% těla, nekonečnou smečkou svých potomků nebo vytuněným automobilem. Taky jsem vyřadila všechny fotbalisty, ženáče, obyvatele mimoevropských zemí, náboženské fanatiky, notoriky a adrenalinové závisláky.

Pátý den, když mi zbyla už jen nepatrná hrstka jedinců, mi definitivně docvaklo, že to seznamování bude pekelná dřina. S hrůzou v očích jsem se dívala na tu skupinku, které se podařilo projít mým sítem, a bylo mi jasné, že další smysluplná selekce může proběhnout už jenom tváří v tvář. Přiblížila se fáze schůzek. Na moment mi prolétlo hlavou, že by možná bylo lepší se na to úplně vybodnout, že to nemám zapotřebí, ale pak se dostavila další myšlenka, která s konečnou platností rozhodla, že do toho půjdu. Napadlo mě totiž, že by vůbec nebylo marné to celé zdokumentovat. A tak to celé začalo…

Cervena ruze lezici na pocitacove klavesnici.

Stanovila jsem si velmi jednoduchá pravidla

  • Píšu téměř výhradně o prvních schůzkách. Výjimkou jsou případy, kdy se ukáže, že druhá schůzka (pokud k ní dojde) může být stejně zajímavá nebo překvapivá jako ta první.
  • Jména jedinců, se kterými se setkávám, jsou pozměněna, jinak se snažím popisovat vše tak, jak se to skutečně událo.
  • Z důvodu ochrany svého soukromí nehodlám v průběhu psaní tohoto blogu prozradit, s kým jsem se viděla víckrát, případně s kým se to začalo slibně vyvíjet.
  • S psaním tohoto blogu skončím v momentě, kdy vstoupím do nadějně se rozvíjejícího partnerského vztahu s odpovědným jedincem mužského pohlaví (rozuměj: ve chvíli, kdy se zamiluju já i on :).

Tak mi držte palce!

0 komentáře


Napište komentář

Komentáře budou před uveřejněním schváleny administrátorem.